Cyklovýprava

Všechno to začalo ráno u kluboven, kde jsme složili batohy, odvážlivci se vydali přímo do Přebudova a ostatní zanechavši tu kola se vydali na vlak. Já jsem „chvíli“ čekal na Králíka a po naložení nákladu jsme vyjeli k nádraží ve Dvorci u Nepomuka, kde už asi hodinu čekali ostatní a ládovali se jednou zmrzlinou za druhou. Místo mě nastoupila do auta Majda, která nás překvapila ve vlaku. Zvládli jsme kopec z Kladrubců do Přebudova a pak už to byl jen kousek. V táboře jsme se sešli s těmi pořádnými cyklisty (Kubova věta: „Do dneška jsem si myslel, že na tom kole jezdím docela rychle“ je dostatečně vypovídající), najedli a začali sekat trávu a kopat latríny. Kromě toho, že se nám málem podařilo „exhumovat“ tu loňskou, není co dodat. Večer jsme si dojeli na zmrzlinu nebo se kolem Pevnosti vykoupat do Liškova a po posezení u táboráku s Vlkem a jeho kamarádem Robertem, kterého Masařka překřtila na Pána jsme šli spát. Jen přebudovské mušky ale umí znepříjemnit čtvrtou hodinu ranní… V neděli ráno jsme posnídali, naházeli batohy do auta a vyjeli do Budislavic, Dožic, pak do Čížova, kde jsme vyzkoušeli brzdy v tamějším kopci, dále do Železého Újezda (samozřejmě na rozhlednu) a Nových Mitrovic. Odbočili jsme k brodu naobědvat se a odtud do Spáleného Poříčí, kde jsme vinou hrozného turistického značení podnikli „výlet do okolních hnojů Spáleného Poříčí“. Vrátili jsme se zpět a jeli dál do Nezvěstic, kde se někteří během deseti minut vykoupali a kde se opět připojil Králík, který nás následoval již celou cestu. Ostatní už na nás čekali ve Šťáhlavech, odkud jsme po osvěžení pokračovali do Koterova a hezky pod dálnicí do Ejpovic, podívat se na „odvažné chlapce,“ jak skáčí ze skály a potom už přes Hrádek do Plzně. Výprava byla netradiční, přesto moc pěkná, i když některé z nás ještě dlouho bolely nohy.

Bohužel fotky nejsou k dispozici

Zapisovatel: Není znám.
Autor článku: Kryštof
Foto: