Pracovní Šumava

Sešli jsme se v hojném počtu (Kryštof,Honza,Hurvínek a Mech) v 6:05 na nádraží, zakoupili jízdenku do Sušice (čímž jsme se dostali do tíživé finanční situace) a nasedli na vlak. Od nádraží nás pan Milan Švajka dopravil do Čeňkovi Pili, odkud jsme se vydali po proudu Vydry na Paulinku. Tam náš čtyřčlenný tým pokořil několik rekordů v odnosu dřeva a trávy. Odpoledne jsme se vydali do údolí Křemelné. Cestou nám Mech vysvětloval systém CHKO. „Existuje několik zón. Například první, kam se nesmí. A tam teď jdeme.“ Po delší chůzi první zóně jsme se dostali do krásného údolí s říčkou, peřejemi a Slunečním ostrovem. Na ten jsme se přebrodili MRAZIVOU vodou (Mech se v tom ještě koupal) a spořádali večeři. Pokud někde v klubovně objevíte placatý kámen podlouhlého tvaru, je to naše „přírodní poklička“. Cestou zpět jsme se snažili doplavit kládu do tábořiště, ale zasekla se na posledním stu metrů. V tábořišti jsme si dali druhou večeři, citrónový punč a o půlnoci jsme šli spát. Měli jsme sice postavené stany, ale (kromě Honzi) jsme strávili MRAZIVOU noc „pod širákem“. Ráno jsme se sbalili a vrátili se na zastávku, kde nás při pohledu do peněženky i v ranním vedru trochu ZAMRAZILO. Pan Švajka nás odvezl na Antýgl, odkud jsme se šli podívat na plavební kanál, výstavu u plavení dříví a na výstavu Šumavských kamenů. Odtud jsme šli dolů a od Vydry obrovský kopec nahoru, kde jsme vylezli na Mnicha. Tam jsme si dali oběd a šli jsme (mimo značenou trasu…) dolů k Vydře, kde se Mech znovu vykoupal. Odtud jsme již po cestě šli přes Turnerku zpět do Čeňkovy Pili čekat na autobus. Byla to moc podařená výprava, i když trochu MRAZIVÁ.

Bohužel fotky nejsou k dispozici

Zapisovatel: Není znám.
Autor článku: Kryštof
Foto: